Rook Roost in Brno

Když jsem se letos rozhodl více věnovat focení havranů v Brně, ani zdaleka jsem netušil, co všechno to přinese. Už delší dobu mě lákala představa nafotit jejich nocoviště, a tak jsem po škole pravidelně vyrážel k Riviéře, kde se každoročně shromažďují tisíce havranů polních a kavek obecných. Tito ptáci k nám přilétají na zimu z Ruska a Běloruska a v Brně jich zimuje kolem 15 000 – což je úžasné číslo, když si představíte, jak se večer nebe najednou zatáhne obrovskými hejny černých siluet. Lokalita u Riviéry jim poskytuje ideální podmínky už více než 100 let. Ovšem letošní zima pro havrany nebyla vůbec jednoduchá.

Blížily se Vánoce, když jsem na místo přišel poprvé. Všechno vypadalo perfektně – havrani byli na svém místě a slétali se k nocování jako obvykle. Mohl jsem pozorovat krásně velká hejna. Podařilo se mi několik velice zajímavých fotek, ale ještě to nebylo ono, chtěl jsem si je pořádně nafotit. Na místo jsem se tedy vrátil po vánočních prázdninách, ale čekal mě šok. Havrani zmizeli. Nechápal jsem, co se stalo, ale musel jsem to zjistit. Z nějakého důvodu měnili v podstatě každý den své místo nocování.

A tak začalo moje "havraní putování" 🙂. Havrany nebylo tak těžké dohledat – přeci jen, když nad městem letí hlučné hejno velkých černých ptáků, dá se to celkem dobře vystopovat... Pamatuji si jeden den, kdy jsem stál v centru Brna a jen sledoval, kterým směrem mizí v dálce. Ušel jsem tehdy několik kilometrů, abych našel místo, kde se slétávají. Když se mi to konečně podařilo, byla už skoro tma. Pokusil jsem se o pár snímků, ale nic převratného z toho nebylo. I tak jsem byl rád – aspoň jsem teď věděl, kde nocují, takže další dny už by to měla být hračka.

Další den jsem se na místo vrátil, tentokrát včas. Havrani se právě slétali a vypadalo to, že vše půjde podle plánu, ale v ten moment se najednou celé hejno zvedlo a zmizelo pryč. Nezůstal zde jediný pták. Z hlučného rámusu se během minuty stalo hrobové ticho.
Už jsem se chystal domů, ale z dálky jsem zaslechl pronikavé volání kavek. Do západu ještě zbýval nějaký čas, tak jsem se rozhodl, že to ještě zkusím. Po nějaké době jsem je našel na Žlutém kopci, kde mě čekal nádherný zážitek. Mraky na obloze každou minutu měnily barvy – od sytě rudé přes růžovou až do fialové. Právě ten večer jsem vyfotil snímek, se kterým mě v budoucnu čekal velký úspěch.

Člověk by si myslel, že od té chvíle už bude vše jednodušší – havrany jsem našel, znal jsem jejich místa a to, jak se chovají. Ale kdepak. Každý další den byl stále zmatenější a všechno bylo jinak. Ptáci se stále stěhovali po celém městě. Někdy jsem se přesouval i z jednoho konce Brna na druhý. Havrani si také rádi vybírali k nocování vyvýšená místa, odkud byl na Brno sice krásný výhled, ovšem stoupání na tato místa nebylo příjemné, obzvlášť, když havrani přelétávali z jednoho kopce na druhý. To, že havrani byli každou chvíli někde jinde, sice mně jako fotografovi vyhovovalo, protože jsem tak mohl nafotit velice různorodé fotky, ale havrany jsem litoval.

U havranů jsem se několikrát potkal i s lidmi z České společnosti ornitologické (ČSO), kteří mi vysvětlili, co se vlastně s havrany v Brně děje.

A bohužel jsem se dozvěděl špatné zprávy. Největší nocoviště havranů na jižní Moravě – právě to v oblasti Riviéry – bylo totiž vážně ohroženo plánovanou stavbou lanovky, která by tímto územím měla vést. Stavba by znamenala výrazné narušení prostředí, které je pro zimování havranů klíčové. Přitom tito ptáci patří mezi chráněné druhy a v mnoha částech Evropy jejich počty dramaticky klesají.

Díky velkému úsilí ČSO se ale nakonec podařilo stavbu lanovky pozastavit a zároveň upozornit na celý problém prostřednictvím festivalu Havranec, jehož putovní výstava se stále přesouvá po Brně – najdete zde mimo jiné i mé fotografie dalších chráněných druhů z této oblasti.

A pokud vás zajímá víc o tom, proč byla výstavba lanovky nesmyslná, určitě doporučuji mrknout sem: https://www.birdlife.cz/havrani-v-brne/

Ovšem důvodem neobvyklého chování havranů logicky zastavená výstavba nebyla. Hlavním problémem bylo úmyslné plašení hejn pyrotechnikou, což havrany bohužel poměrně vážně zasáhlo. Polekaní ptáci se postupně rozdělovali a z původních 15 000 ptáků zbylo v Brně podle ornitologů okolo 6 000 jedinců. Důvod záměrného plašení si můžeme asi domyslet...

A proč vlastně o havranech píšu až teď?

Už to bude týden, kdy se právě jedna z fotografií z tohoto brněnského nocoviště umístila na 1. místě v české nejprestižnější soutěži s tématikou přírody Czech Nature Photo, konkrétně v juniorské kategorii Studenti středních škol (výsledky 2025). První místo jsem si tak po 2 letech obhájil (výsledky 2023). Noblesní vyhlášení proběhlo na Pražském hradě společně s manželkou prezidenta, paní Pavlovou.

Tento úspěch patří asi k mým největším za dobu, co se focení věnuji. Pochopitelně mě to hřeje u srdíčka ještě dnes. Přes to mám největší radost z toho, že to byla právě fotka havrana, která aspoň malým dílem pomohla zvýšit povědomí o tomto velice závažném problému a zároveň upozornit, že je potřeba nejdříve myslet na přírodu.

Dnes to bylo trochu delší... Ale o to víc děkuju těm, co to dočetli až sem! Ukazujete mi tím, že vás má práce baví, což mě těší nejvíc. Příspěvek mi totiž zabral několik hodin práce u počítače, no a v terénu – však jste to četli... 🙂

Jo a pokud byste se chtěli kouknout na celou sérii těchto nádherných a tajemných opeřenců, mrkněte zde - Nocující havrani v Brně 😉!

Budu se těšit u dalšího příspěvku. Mějte se krásně!