Deštivé odpoledne u vlh pestrých

Dnes se s vámi podělím o jedno krásné odpoledne, které jsem strávil u hnízdiště vlh pestrých. K nějakému focení jsem se dostal po dlouhé době a k mému překvapení to dopadlo lépe, než jsem čekal. Jen kdyby to takto fungovalo vždy, že si člověk jednou za čas vyjde do přírody a přinese hromadu fotek...

Hlavní cíl bylo focení vlh pestrých, o což jsem se pokusil až po dvou letech. Důvod této dvouleté mezery je jednoduchý - fotek vlh již vídám na sociálních sítích tolik, že jsem jaksi ztratil motivaci zkoušet něco tak ohraného a věčně stejného znovu. Ovšem i přes to mě to k nim letos nějak táhlo, a to hlavně kvůli tomu, že jsem měl už od jara namyšlenou fotku v dešti. Nejlépe, jak se elegantní vlha promění v takovou zmoklou slepici, nebo jednoduché otřepání, které by na snímku působilo moc hezky. Schválně jsem si tedy vybral deštivou neděli, kdy jsem doufal v zajímavé a zase něčím trochu jiné fotečky vlh.

Na místě jsem strávil dohromady asi 7 hodin - od oběda až do večera. U své větve jsem vlhy několikrát zachytil. SIce jsem pořídil několik slušných fotek, ale bohužel ne za deště. Přeháněk přitom za celé odpoledne přišlo hodně, některé i dost velké, ale vlhy se bohužel trefovaly vždy do mezer, kdy nepršelo. Při poslední přeháňce se nakonec na větvi jedna vlha objevila, dokonce předvedla i to "vysněné" oklepání, ale nebylo to zdaleka tak intenzivní, jak jsem si představoval...

V jednu chvíli se všechny vlhy zvedly, začaly cvrlikat a kroužit vysoko nad zemí. Trošku jsem čekal, co asi tak přišlo. Takto se chovají, když se něčeho bojí. Rozhlížel jsem se všude kolem sebe a hledal toho viníka v podobě dravce, který tu zkrátka někde musel prolétávat. Koukal jsem na všechny strany okénky stanu, ale nikde nic. Jediné, co mě nenapadlo zkontrolovat, byla má větev. A jak už někteří na FB nebo IG zaznamenali, přesně tam se mi posadila krásná samička krahujce obecného. Nejspíš si pro nějakou vlhu zalétla, ale v lovu nebyla úspěšná. Jsou to mé první lepší fotky tohoto dravce, které se mi povedly zachytit.

Ten den bylo opravdu aprílové počasí. Chvíli velká přeháňka, poté hodina a půl slabého poprchávání, chvíli slunečno, za chvíli opět bouřka, a navečer zase slunečno. A právě večerní světlo mě přimělo zkusit pár zajímavějších fotek z trochu jiného úhlu.

Posadil jsem se k hnízdní stěně vlh do dostatečně bezpečné vzdálenosti, abych je nerušil. Nepotřeboval jsem ani maskování, protože jsem byl z části krytý velkým keřem a vlhy v podstatě okamžitě, co jsem zasedl, bez problému létaly dál. To bylo pro mne znamení, že mohu ve focení pokračovat. Večerní světlo krásně prosvítilo nejen křídla vlh, ale zároveň se objevily i odlesky na listech zmoklých keřů, což na fotce dělalo velmi zajímavý efekt. Chtěl jsem to nějak spojit a nejlépe obojí využít. Pěkně dlouhou dobu jsem šteloval ten správný úhel a kompozici, což se vyplatilo. Nakonec mi vyšla nejlépe tato fotka, ze které mám velkou radost.

Normálně bych byl s tímto množstvím fotek více než spokojený, ale při odchodu se mi naskytla další úžasná příležitost, kterou jsem využil parádně.

Z nedalekého keře se mi začal ozývat sedmihlásek hajní. Tohoto pěvce jsem ještě nikdy předtím pořádně nevyfotil, proto jsem zamrzl a doufal, že se někde ukáže. Bylo sice už po západu slunce, takže světelné podmínky nebyly ideální, ale stabilizace na OM-1 zafungovala parádně. Sedmihlásek se mi opravdu ukázal, a to na asi té nejlepší větvičce, co mohl (dokonce s pavučinkou :-) ). Je to tak jedna z fotek, z kterých mám z tohoto jara největší radost.

Pro jistotu připomínám, že všechny fotky v tomto příspěvku jsou vyfoceny v jeden den, jeden den!! O tom se mi snad ani nesnilo a bez debat je to jeden z nejúspěšnějších dnů za tento rok.