Jaro v plném proudu

Po menší pauze se opět ozývám – příroda mě nyní zaměstnává na plný úvazek a ani na chvilku mě nechce pustit domů. K tomu jsem navíc trávil spoustu času vybíráním fotek na pondělní online vysílání s Tomášem Viktorou z OM Systému, které jste možná někteří zaregistrovali.

Vyprávěl jsem tam příběhy svých fotografií, shrnul své začátky, postupný vývoj svého fotografování a také to, jak přistupuji ke zvířatům. Kdo nestihl, nemusí truchlit 🙂 – záznam streamu je dostupný na tomto odkazu:
👉 https://www.youtube.com/live/embs0n8W-kI?si=rxMRMtqkvjKDikCk

Tímto bych chtěl poděkovat všem, kdo stream zhlédli (aspoň částečně – chápu, že dvě hodiny poslouchání nejsou pro každého 😀)!

Na streamu jsem ovšem ty nejčerstvější úlovky vynechal. A právě o ty se dnes s vámi podělím.

Jaro je v plném proudu, a tak si nemohu dovolit promeškat všechny možné příležitosti, které nám příroda právě nabízí. Za poslední týden jsem podnikl hned několik výprav. Sice se mi poslední dobou nedaří pořídit fotografie, se kterými bych byl 100% spokojený, ale i tak se z každého výletu pokusím vybrat to nejlepší.

První výprava mířila za ledňáčky. Za jaro jsem dohledal hned dvě hnízdiště, kde už ledňáčci velmi intenzivně krmí svá mláďata. U fotky vidím menší výhrady, protože ji chybí hezčí světlo, ale i tak jsem rád za krásný zážitek, kdy jsem mohl tyto drahokamy pozorovat.

Mým dalším cílem bylo vyfotografování puštíků obecných. Momentálně je totiž ideální období, kdy mláďata těchto soviček vylétávají ze svých hnízdících dutin. Naposledy jsem je mohl pozorovat dva roky zpět, takže letos jsem si to chtěl zopakovat.

Došel jsem na lokalitu, kde jsem se s puštíky před lety setkal. Puštíci totiž bývají velice věrní svým lokalitám a často na nich hnízdí několik let po sobě. Sluníčko už se pomalu schovávalo za horizont, z lesa se ještě ozýval poslední zpěv lejsků, volání datlů, ale puštíci nic. Byl jsem si jistý, že zvuk mladých soviček poznám. Je to naprosto nezaměnitelné volání, které zní trochu jako pískací hračka. Mladí puštíci se takto ozývají, aby jejich rodiče při případném krmení přiletěli právě k nim.

Už jsem se otáčel, protože les opravdu utichal, ale v tom jsem dostal pocit, že se něco z dálky ozvalo. Zastavil jsem se, abych přes praskající větvě pode mnou něco slyšel. A po několika sekundách se ten očekávaný zvuk opravdu ozval. Jsou tu! Rychle jsem se vrátil, ale nadšení zase ustálo. Po chvíli pozorování jsem zjistil, že mláďata už jsou poměrně velká, což není dobré. Čím starší totiž jsou, tím více budou opatrní a obezřetní, což na focení samozřejmě není nic dobrého. Puštíci se drželi vysokou v korunách stromů, kde už jsem je večer ani nezahlédl.

Tak zde přidávám aspoň fotku z minulých let, kdy jsem puštíky mohl pozorovat poměrně čerstvě po jejich výletu z hnízda.

Poslední výprava, které se dnes budu věnovat, je výprava za naším nejšikovnějším ptačím stavitelem. Jedná se o moudivláčka lužního. Sameček vždy začíná se stavbou sám. Jakmile hnízdo začne dostávat základní tvar, sameček k němu láká samičku. V případě, že se mu to povede, hnízdo dostaví společně.

Mým snem vždy bylo vyfotit moudivláčka právě v úplně první fázi stavby, tedy v momentě, kdy hnízdo vypadá jako zavěšený košíček. Ovšem to není vůbec jednoduchý úkol. Ačkoliv je stavba sofistikovaná a může se zdát náročná, moudivláčkovi trvá jen 1-2 týdny. A vychytat právě první 2-3 dny tohoto procesu je o velkém štěstí.

No, a po letošních několika kontrolách lokality se to konečně podařilo.